      | bourat se nemusí! Studentky si rozdělily areál na dvě části a každá se věnovala jedné z nich. Barbora Cicvárková řešila odbavovací halu s přilehlým stravovacím provozem a Eva Smilová západní křídlo dopravní části. Vstupní parametry pro ohodnocení stavby z hlediska spotřeb energií byly vyčteny z původní dokumentace nebo odhadnuty vlastním uvážením studentek. Důležitým parametrem pro stanovení energetické náročnosti objektu bylo větrání. Ze všech stávajících provozů byla stanovena průměrná hodnota. Dále bylo nutné stanovit vnitřní zisky budovy, zejména produkci tepla osobami a osvětlením. Všechny tyto údaje se staly podkladem pro vyhodnocení stávajícího stavu z hlediska energetické náročnosti. Zásadní pro snížení energetické náročnosti odbavovací haly byla redukce větrání. Barbora Cicvárková zvolila opatření v podobě výměny jižní celoprosklené stěny. Stará okna nevyhovují současným tepelně technickým parametrům (vysoký součinitel prostupu tepla „U“) a také díky jejich netěsnostem dochází ke zbytečné velké výměně vzduchu v interiéru (velké ztráty infiltrací). Nová prosklená fasáda je z profilů s přerušeným tepelným mostem. Nová okna jsou navržena i v přilehlých prostorech východního i západního křídla. V odbavovací hale je zateplení navrženo pouze na střeše a to z důvodu praktických, technických a estetických. Zásadní vliv pro potřebu tepla na vytápění má vnitřní návrhová teplota. Byla snížena z 20°C na 15°C a pro takovou teplotu je postačující zateplení pouze některých obalových konstrukcí. Střecha odbavovací haly je nejvhodnější – zateplení na ní není vidět a provedení je velmi jednoduché. Vzhledem k tomu, že střecha tvoří jednou z největších obalových ploch a tím jsou tepelné ztráty touto konstrukci značné, je zateplení velmi efektivní. Ostatní konstrukce haly by zůstaly při rekonstrukci netknuté, zasahovat do nich není vlivem nižší návrhové teploty a tím i menší potřeby na zateplení konstrukcí potřebné. Kompletní zateplení by bylo provedeno u východního i západního křídla. Vzhledem k podružnosti architektonického výrazu by bylo možné zateplení klasickým způsobem při zachování barevnosti a struktury omítky a dodržení polohy oken vůči líci fasády. Objekt by se tedy výrazově vůbec nezměnil. Z prvního grafu je patrné, že nejzásadnější vliv má na snížení potřeby energie redukce větrání (oproti původní referenční hodnotě -35%), výměna stávajících okenních a dveřních výplní (-26%) a zateplení střechy (-26%). Zateplení obvodových stěn má význam jen u východního křídla. Celkově se podařilo úpravami snížit roční potřebu energie přibližně na 20% oproti původnímu stavu (z 5715 GJ na hodnotu 1048 GJ). Z druhého grafu patrné, tepelné ztráty jsou u západního křídla vesměs pravidelně rozloženy mezi jednotlivé konstrukce. Všemi úpravami se podařilo snížit roční provozní energie na 20% oproti původnímu stavu (z původních 1626 GJ na 331 GJ). Vzhledem k možnému přehřívání odbavovací haly v letním období (velká prosklená stěna na jih → značné solární tepelné zisky) studentky posoudily vzestup denní teploty. Limitní hranice 27°C byla dosažena použitím přirozeného proměnlivého provětrávání haly přes den/noc. Ve dne, kdy solární zisky vedou k přehřívání interiéru, jsou eliminovány použitím skel s reflexním povrchem. Záření je efektně odraženo a brání tak prostupu tepla do interiéru. Dále je nutné zabránit vniknutí horkého vzduchu do interiéru „uzavřením“ budovy – větrání je přes den minimální. V noci je navrženo masívní provětrávání, které je zajištěno skrze příchod na nástupiště od chladné severní strany k prohřáté jižní. Vlivem rozdílů teplot a velké účinné výšce (12m) dochází k přirozenému tahu, takže budova je přes noc větrána chladným vzduchem – nasávaný chladný vzduch se v interiéru ohřívá a stoupá vzhůru, kde je z budovy odveden otevřenými ventilačními okny pod střechou. Budova je naakumulovaná chladem a v kombinaci s jejím uzavřením přes den si udrží žádanou nižší teplotu bez potřeby strojně chladit. Jednoduchými zásahy se v návrhu podařilo enormní spotřeby energií, které budova havířovského nádraží vykazovala, výrazně snížit, a to na přibližně 1/5. Veškeré zásahy byly navrženy běžnými způsoby (klasické kontaktní zateplení, do některých částí zavedení rekuperace), ekonomicky (zateplení v nejnutnějším rozsahu) a citlivě vůči architektonicky cenné fasádě a interiéru (nenarušuje vzhled). Problém odbavovací haly se podařilo vyřešit téměř bez zásahu do konstrukce – výpočty ukázaly, že z hlediska energetické úspory by postačilo vyměnit výplně otvorů a zateplit pouze střechu. Zásah do stávajících stěn a podlah by nebyl nutný. Zamezení přehřívání odbavovací haly v letních měsících bylo vyřešeno bez zásahu do konstrukcí a bez potřeby umělého chlazení. Semestrální práce Barbory Cicvárkové a Evy Smilové prokázala životnost nádražní haly i v budoucnu. Navržené úpravy by se mohly rozšířit o alternativní zdroje energie (solární panely, zemní výměníky) a objekt nádraží by se tak zařadil mezi energeticky úsporné stavby. Je tedy nyní na zvážení vlastníka, zda doopravdy přistoupí k plánované demolici a nahrazení jiným objektem. Adam Guzdek, Lucie Chytilová, červen 2013 zdroj: |
vlakové nádraží >