interiér nádraží


Interiér hlavního křídla budovy železničního nádraží je tvořen dvoupodlažní odbavovací halou o výšce cca 12 metrů. Tato hala má obdélný půdorys. Prostorově je hala dynamizována diagonálním jednoramenným schodištěm se železobetonovým nosníkem, sbíhajícím z ochozu v úrovni patra do spodní úrovně haly. Schodiště spojuje spodní úroveň haly s ochozem v úrovni patra, umístěným na severní a východní straně halového prostoru. Na betonovém nosníku jsou umístěny mramorové desky tvořící jednotlivé stupně schodiště. To má kovové zábradlí, tvořené vertikálními kovovými pruty, vetknutými do jednotlivých stupňů a do kovového zábradlí, opatřeného dřevěnými madly. Obdobné zábradlí mají i zmíněné ochozy.

Celkové pojetí haly odpovídá komplexnosti návrhu nádraží. Hala je opatřena kamennými dlažbami - mramorovou šachovnicovou dlažbou šedo a černobílé barevnosti, odpovídající reverzibilně klikatovému podhledu, odlévanému z betonu do forem a zespod pojednanému ve štuku. Kámen se uplatnil i v případě travertinového obkladu stěn. Prostor dotváří
abstraktní červeno – bílo – žlutá mozaika na západní stěně, odkazující k motivu květů (slavnosti Havířov v květech). V detailu jsou v prostoru uplatněny též kovové prvky – přepážkové prosklené stěny provozoven v přízemí a v patře nebo prosklená kovová okénka pokladen. Před jednotlivými pokladními kovovými okénky s otáčivým zařízením pro výdej
jízdenek jsou umístěny kamenné lavice s travertinovým nosníkem a s deskou z černého a bílého mramoru, na jižní straně podepřené kovovým sloupkem. Uprostřed haly jsou umístěny dřevěné lavice s oddělenými sedátky a úložnými prostory na zavazadla. 

Hala samotná je od podchodu k nástupištím oddělena kovovými prosklenými dveřmi, které by měly zabraňovat průvanu. Z haly vede tunel podchodu ke dvěma ostrovním nástupištím. Stěny podchodu jsou pojednány keramických obkladem v podobě bílých obdélných kachlíků se zvlněným povrchem. Dlažba je také keramická, složená z desek z čtvercovým rastrem. Schodiště na nástupiště jsou opatřena kamennými stupni a chráněna plechovými, v horní části prosklenými zábranami, opětně s pravidelným střídáním rytmu jednotlivých vertikálních polí.


Martin Strakoš, leden 2012